Dojemný příběh o druhých šancích a lásce: Ukázka z knihy Láska a jiná slova

Román od autorky bestsellerových sérií Božský a Vášnivý.

Láska a jiná slova je emotivní příběh o druhých šancích, první lásce a síle nevyslovených slov. Macy vede zdánlivě spokojený život, dokud po letech znovu nepotká Elliota - svou první lásku, se kterou sdílela vášeń pro knihy i bolest ze ztráty matky. Vzpomínky na společné dětství a nevyjasněný rozchod je vracejí do minulosti a nutí je čelit dávným tajemstvím.Najdou k sobě cestu zpět, nebo je propast let a mlčení nepřekonatelná?

Přečtěte si krátkou ukázku:

Zatímco přízemí na mě dojem neudělalo, poschodí vypadalo vcelku slibně, takže jsem se o poznání spokojenější vydala zpátky za tátou.
"Viděla jsi šatnu, Mace?" zeptal se, jakmile jsem vyšla z pokoje. "Říkal jsem si, že by se ti hodila jako knihovna." Táta si právě prohlédl hlavní ložnici, a protože na něj zespoda volala makléřka, místo ke mně se vydal po schodech do přízemí.

Já se vrátila do pokoje a zamířila do zadní části. Dveře do šatny se otevřely skoro samy a klika mě příjemně hřála do dlaně. Místnost postrádala stejně jako zbytek domu jakoukoli výzdobu, ale nebyla prázdná.

Nečekaným leknutím se mi prudce rozbušilo srdce.

V zadním rohu seděl nad knížkou kluk a celý se hrbil jako kluk, aby se vešel do nejnižšího místa pod šikmou střechou.

Nemohlo mu být o moc víc než třináct, takže byl zhruba stejně starý. Působil vychrtle, měl husté tmavé vlasy, které nutně potřebovaly nůžky, a za velkými brýlemi mu zářily oříškově hnědé oči. Nos působil vzhledem k obličeji dost přerostle a totéž platilo o zubech. V místnosti, která měla být prázdná, působil naprosto nepatřičně.

Vzmohla jsem se jen na strohou nervozní otázku: "A ty jsi kdo?"

Chvíli na mě překvapeně třeštil oči. "Nenapadlo mě, že si někdo bude chtít prohlédnout i tohle místo."

Srdce mi pořád bušilo jako o závod a pod pohledem jeho velkých očí, které ani jednou nemrkly, jsem si připadala zvláštně odhalená. "Zvažujeme, že bychom ten dům koupili."

Kluk se zvedl, oprášil si šaty a já zjistila, že nejširší místo obou končetin má přesně v kolenou. Na nohou měl hnědé kožené boty a vyžehlenou košili měl zastrčenou do khaki kraťasů. Vypadal naprsto neškodně, jenže sotva udělal krok mým směrem, naprosto jsem zpanikařila a vyhrkla: "Táta má černý pásek."

Na klukově tváři se objevila směs obav a pochybností. "Vážně?"

"Jasně."

"V jakém sportu?" svraštil obočí.

Spustila jsem ruce založené v bocích podél těla.

"Tak dobře, černý pásek nemá. Ale má strašnou sílu."

Tomu podle všeho uvěřil a dost ustrašeně se zadíval směrem za má záda.

"A co tu vlastně děláš?" zeptala jsem se a rozhlédla se po zvláštním prostoru, který byl na šatnu neskutečně velký. Čtvercová místnost čtyři na čtyři měla vysoký strop, který se v zadní části prudce snižoval do výšky pouhého metru. Snadno jsem si dokázala představit, jak báječně by se tam v sobotu odpoledne sedělo s hromadou polštářů a knih.

"Rád si tady čtu," pokrčil rameny a já jsem ucítila, jak se ve mě z pocitu zvláštního souznění probouzí něco, co jsem necítila už roky. "Když to tu vlastnili Hansonovi, máma měla klíč, a oni tu skoro nikdy nebyli."

"Tvoji rodiče to tu chtějí koupit?"

Kluk se zatvářil zmateně. "Ne. My bydlíme hned vedle."

"Takže jsi tu vlastně bez povolení?"

Kluk zakroutil hlavou. "Dnes je přece den otevřených dveří, nebo ne?"

Pozorně jsem si ho prohlédla. V ruce držel tlustou knihu s drakem na přebalu, byl vysoký a kostnatý - s ostrými lokty a vystupujícími rameny - a měl husté, ale učesané vlasy. A ostříhané nehty.

"Takže sem chodíš jen tak?"

"Někdy. Dům je už dva roky prázdný." 

"A víš jistě, že můžeš?" tázavě jsem přimhouřila oči.

Láska a jiná slova