Jak daleko může být místo, kam opravdu patříte? Ukázka z knihy Srdce mezi vinicemi

Hannah má před promocí na ekonomické škole v Berkeley v Kalifornii. Co ji pak čeká? Zvládne dělat práci, ke které se zavázala? Přečtěte si krátkou ukázku.

Romantický příběh Srdce mezi vinicemi vypráví příběh o Hannah, kterou čeká vysněná budoucnost - slibná kariéra v New Yourku a společný život s partnerem Ethanem. Než se natrvalo odstěhují, vyrážejí na společný víkend do Sonomy, vinařského regionu.

Hannah začíná přehodnocovat nejen své rozhodnutí vrátit se do velkoměsta, ale i svůj partnerský vztah. Dostane pracovní nabídku od vinařství, které má finanční problémy, a rozhodne se tuto výzvu přijmout. 

Zvládne dělat práci, ke které se zavázala, a pomůže vinařství z krize? Najde cestu sama k sobě? Nebo i novou lásku?

Přečtěte si krátkou ukázku.

Do domku dorazil William asi o pětačtyřicet minut později. Přinesl notebook, kabel, kterým jej chtěl připojit k televizi, a láhev portského. Já jsem z chladničky na víno mezitím vyndala láhev Pinot Noir, ale on trval na tom, že teď už našel čas pro portské. "Tohle je poslední sklenička před spaním," řekl.

"Na to je nejlepší Baileys s ledem," řekla jsem. "Pošle tě rovnou spát."

"Na to tu je ten film," řekl a zamrkal. Bylo zjevné, že navzdory svým předchozím protestům je na film pyšný. "Baileys je navíc odporné. Jsou to jen chemikálie. Už byste to neměla pít."

"Nejsem tak uvědomělá jako vy," řekla jsem.

"Pracovala jste u Tiffanyho," řekl. "To mi zní dost uvědoměle." Ruku měl položenou vedle mojí, nohu také, ale jen z náznakem blízkosti.

"Ale pocházím z iowského venkova,"řekla jsem. "Vyrostla jsem na toustovém chlebu a špagetách z plechovky. Snob a nevzdělanec v jednom."

"Až odsud budete na konci léta odjíždět, bude z vás stoprocentní snob," řekl. "Možná že už vám ani nebude chutnat kalifornské víno. Budete pít italské, možná nějaké francouzské."

"To se mi nezdá jako pravděpodobné," odtušila jsem.

"Jen počkejte," řekl. "Můj otec udělá vinného snoba z každého."

Když zapojil všechna zařízení, posadili jsme se na čalouněný gauč se skleničkami portského a pustili film. Byl opravdu krátký, trval asi jen patnást minut. Odkrýval historii vinařství Bellosguardo, něco z toho co jsem se dozvěděla už při své první návštěvě. Ale byl romantický a smutný. Obrazy vlnité kopcovité krajiny a portréty Williamových předků dokreslovala dojemná houslová hudba. A časosběrnou kamerou se mu podařilo ukázat, jak na vinicích roste víno.

"Ten film je skvělý," řekla jsem, když běžely závěrečné titulky.

"Díky," řekl. "Nemusíte to říkat."

"Jsem úplně paf, že jste ho celý udělal sám. Dokonce mi vehnal slzy do očí. Ty housle byly tak krásné."

"Vážím si toho, co říkáte," řekl. "Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal na výsledných patnáct minut."

Vzal mě za ruku.

Vzal mě za ruku! Pocítila jsem nával vzrušení.

"Opravdu musíš zítra odjet?" zatykala jsem mu bezděky.