Napínavý thriller ve kterém řádí sériový vrah. Ukázka z knihy Na hraně

Rituální vraždy. Zběsilé pátrání. Pravda ukrytá za hranicí rozumu.

Napínavý thriller Na hraně vás zavede do temného příběhu s tajemným sériovým vrahem. V lese nad vesnicí je nalezena mladá dívka, upálená během noci na hranici. Kapitánka Julie Frayssová dostává rozkaz přerušit dovolenou a převzít vyšetřování, které musí konzultovat s Novakem Marrekem, bývalým kapitánem, jenž podobné případy vyšetřoval. Tenkrát mladé dívky vraždil záhadný Spalovač – sériový vrah, který Marrekovi jen o vlásek unikl a dodnes mu nedá spát.

Novak býval skvělým detektivem. Je inteligentní, kultivovaný, přemýšlivý. Problém je, že ho posedlost nevyřešenými vraždami dohnala až do psychiatrické léčebny. Od svého selhání totiž trpí bludnými obsedantními představami a jeho mozek občas vytváří falešné jistoty, jež nedokáže odlišit od reality. V přesvědčení, že se Spalovač vrátil, se Novak stane konzultantem policie a pouští se spolu s Julií do vyšetřování. Odlišit realitu od bludů ale nebude tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Přečtěte si krátkou ukázku.

Měsíc v úplňku si nesměle hrál ve vrcholcích stormů pohupujících se ve větru. Střešní tašky ze štípaného kamene se jantarově třpytily, jako by ještě vyzařovaly přes den nashromažděné horko. Vítr hnal do kopečka poztrácené noviny, pustou Hlavní třídou se rozléhalo šustění starých nových zpráv.

Na opačném konci vesnice stál ve tmě ponořený dům Giuinetových. Pootevřeným oknem Myalisina pokoje vlétl dovnitř vítr. Rozhýbal plyšáky z dětství, rozvlnil plakáty s jejími současnými idoly a na chviličku se zastavil nad ustlanou postelí.

Vrzly dveře.

Arthur Guinet, devět let, otevřel oči. Posadil se na posteli a snažil se zjistit, co ho vzbudilo. Zaslechl hluk přicházející zvenčí. Vstal a přilepil čelo k oknu.

Viděl svou sestru Maylis, třináct let, jak za sebou zavřela branku a na své růžové elektrické koloběžce vyrazila vzhůru ulicí. Arthur se podíval na hodinky... 4:45.

Rychle si oblékl džíny a mikinu, obul si kecky, aniž by se zdržoval zavazováním tkaniček. Co nejtišeji prošel chodbou kolem ložnice rodičů a seběhl po schodech. Za pár vteřin byl venku.

Maylis koloběžku zastavila o tři kilometry dál, na zalesněném svahu tyčícím se nad Gévaugnakem. Opřela se zády o dveře kapličky, která bdí nad obcí a krátila si čekáním hraním na mobilu. Ve sluchátkách měla puštěný ohlušující hip-hop. Z pohledu na vesnici vystupující z mlhy se tajil dech, ale Maylis se dolů raději nedívala. Odjakživa trpí závratěmi, mladší bráška si z ní kvůli tomu dělává legraci. 

Mrkla na pestrobarevné dětské hodinky. Bylo 5:10. Kde se fláká? Že by se na ni vykašlal? 

Chtěla mu poslat esemesku, ale rozmyslela si to.

Neprojevovat slabost. Slavné hvězdy nejsou slabé.

Ještě chvilku počká. Až přijde, zapomene díky němu na svůj pitomý život.

Znenadání kdosi zastínil měsíc.

Ze tmy se vynořily ruce v rukavicích a přitiskly Maylis k ústům kapesník nepuštěný chloroformem takovou silou, že se jí rovnátka zařízla do rtu. Škubala sebou, snažila se vymanit, ale útočník ji do úst vrazil roubík.

Vzpírala se ze všech sil, zoufale kopala do neviditelného nepřítele. Chtěla se otočit, aby mu viděla do tváře, ale po těkavé látce, kterou vdechovala, byla čím dál malátnější. Zahlédla jen obrys postavy v černé bundě s kapucí.

Za chvilku se jí podlomily nohy a kaplička zmizela ze zorného pole.

Silné a nelítostné paže ji srazily k zemi. Dívka cítila, že ji někdo táhne za límec po chladné kamenité lesní půdě. Stromy se míhaly kolem jako svědci, kteří nechtějí pomoct. Zoufale se snažila zbrzdit pohyb nohama, chytit se větví, jež zasahovaly do cesty, ale jenom si rozdrásávala ruce. 

Pak jí útočník zvedl, otočil a prudce s ní mrštil na kupu větví tvořící hranici. Sotva se Maylis stačila nadzvednout, únosce jí praštil polenem do hlavy.

Spadla na záda, byla otřesená, ale pořád při vědomí. Končetiny ji už neposlouchaly. Jen oči ještě bojovaly, snažily se nepodlehnout. Obrazy a zvuky vnímala pokřiveně. Oslepovala ji krev stékající z čela a přes obočí. Ještě zahlédla, jak ji obcházejí těžké vojenské boty útočníka. 

Potom už nic.

Manipuloval s nějakými předměty, které vydávaly kovové zvuky. Jak zjistit, co se za ní připravuje? Nejhorším nepřítelem bezmocného člověka je představivost.

Strach jí pomaličku umrtvoval, skoro ani necítila, jak se jí do zápěstí zahryzla pouta. Někdo jí roztáhl ruce a připoutal ke kovovému postelovému roštu, na němž byla naskládaná větve.

Boty byly zpátky a s nimi i útočník bez tváře. V rukou v rukavicích se do tmy zatřpytila další dvoje pouta. Kotníky stihl stejný osud jako zápěstí.

S končetinami roztaženými do tvaru písmene X už Maylis nedokázala zvednout hlavu. Zoufalýma očima pohlédla na obrys osoby, která ji pozorovala.

Měsíc svými mystickými paprsky propichoval koruny dubů zahalené v mlze, které výjevu dodávaly atmosféru obětního obřadu. Ruce v rukavicích odzátkovaly kanystr s benzinem a polévaly jím útlé tělo. Maylis pochopila, co ji čeká, a zatímco ji oblečením prosakovala hořlavina, přes roubík úpěnlivě prosila svého kata.

Když Arthur dohnal sestru, naskytla se mu právě tahle hrůzná podívaná. Dětským tělem projela vlna šoku. Strach v něm způsobil ,zkrat. Jako jed pronikl do hlubin jeho bytosti a zablokoval všechna nervová zakončení. 

Malý chlapec byl ochromený, neschopný pokusit se o cokoli, čím by svou nejdražší bytost zachránil. Pud sebezáchovy ho však neopustil. Zmobilizoval v něm poslední síly a donutil se skrýt za strom, aby nebyl vidět.

Když ruce v rukavicích dokončovaly pochmurné dílo, zapálily snop suché trávy a hodily ho na hranici, Myalisin mladší bratr se sesul podél stoletého kmene, za nímž našel úkryt. Zacpal si uši, aby neslyšel hukot plamenů, jež stravovaly jeho zbožňovanou sestru.