Temná tajemství minulosti: Ukázka z knihy Šest

Šest přátel se po letech schází na hudebním festivalu, aby si připomněli staré časy. Ve víru zábavy netuší, že jejich radostná setkání brzy přerostou v boj o přežití...

Napětí, tajemství a dávná traumata – pokud máte rádi psychologické thrillery, které vás pohltí od první stránky, pak je kniha Šest tou pravou volbou. Autorka rozehrává strhující příběh o přátelství, vině a strachu, který se vkrádá do každodenního života.

Šest přátel se po letech schází na hudebním festivalu, aby si připomněli staré časy. Ve víru zábavy netuší, že jejich radostná setkání brzy přerostou v boj o přežití. Když v blízkém lese dojde k tragédii, rozhodnou se společně utajit pravdu a nevolat policii. Jenže minulost se nenechá snadno zapomenout – i po roce všechny sužují výčitky a psychické trauma. A pak se stane další neštěstí. Bylo to jen nehodou, nebo je někdo sleduje? Co se vlastně tehdy v lese stalo a kdo o tom ví?

Přečtěte si krátkou ukázku:
Stuartovo volání o pomoc bylo prostoupené jednou věcí. Strachem.

Za sebou jsem slyšel hlasy, ale důležitější byl můj hlas, který volal Stuartovo jméno.

Byl jsem v lesích necelou minutu, ale připadalo mi to, jako by uběhly hodiny. Tělo jsem měl napumpované adrenalinem, oči se zoufale snažily přizpůsobit okolní tmě.

"Stuarte!"

Dolétl ke mně další výkřik. Změnil jsem směr a běžel jsem dál. Jak jsem se nořil hlouběji, les čím dál víc houstl a ozvěna mi vracela vlastní namáhavý dech.

Polekaný výkřik vyšel z míst vzdálených jen několik mětrů a já se pustil do zdolávání svahu mezi stromy. Pak jsem přepadl. Nohy se snažily najít oporu, ruce pod sebou nahmataly hlínu. Odmetl jsem listí a větvičky. Vršek se objevil na dohled a já postupoval dál vzhůru.

Pode mnou byl ve tmě mýtina. Když mě obklopila noční tma, neviděl jsem nic než siluety ve stínech.

"Pomoc!" vykřikl Stuart a já se zastavil.

Vždycky jsem si myslel, že strach bude jako pocit ledového chladu. Proběhne mi žilami a přimrazí mě na místě. Myslím opravdový strach. Takový, který člověk ucítí, když v noci zaslechne v prázdném domě nějaký zvuk. Nebo když se pohřešuje milovaná osoba. Nikdy jsem se nepovažoval za statečného nebo odvážného. Vždycky jsem měl podezření, že zkamením, změním se v nepoužitelný špalek.

Teď nebylo po ledu ani památky, zato jsem cítíl, jak mi stoupá teplota, myšlení se zbystřuje a vlády se ujímá nějaký prastarý instinkt.

Slyšel jsem vlastní křik, ale neměl jsem s ním nic společného. Jako by to byl hlas někoho jiného, kdo mě jednoduše využívá jako nádobu.

Zlomilo to zakletí a já jsem vyrazil k nim.

Ano, uvědomil jsem si náhle, že je to tak.

K nim.

Stuart nebyl sám.

Slyšel jsem zvuk těl narážejících do sebe. Výkřiky a zavřísknutí doprovázející to, jak vráželi do okolních stromů. Všechno to postupně sílilo ve stěnu hluku.

Nejdřív jsem si myslel, že osobou, která drží Stuarta na zemi je Chris, ale pak jsem ucítil, jak jeden z mužů kolem sebe šíří hnilobný zápach - neznámý a podivný -, a udělalo se mi jasno.

Byl to cizí člověk.

Byl to někdo, koho jsem neznal.

Ubližoval mému kamarádovi.