Večerníčky pro Cassia

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal se narodil 14. března 1914 v Brně do rodiny svobodné matky Marie Kilianové a vojenského důstojníka Bohumila Blehy, který se ale k otcovství nehlásil. Jeho rodné jméno tedy znělo Bohumil František Kilian. Příjmení Hrabal později získal po budoucím manželovi své matky. 
Po maturitě na reálce, kde předtím několikrát propadl, studoval práva na Univerzitě Karlově. Titul však vinou uzavření vysokých škol po dobu okupace získal až roku 1946. Mezitím pracoval na železniční stanici v Kostomlatech. Od roku 1949 pracoval v kladenských ocelárnách. Přechodně pobýval na Dříni, později dojížděl z Prahy. Musel vstávat v půl čtvrté ráno, aby stihl nástup na směnu. Tvrdá práce mu ale zjevně vyhovovala. Na čtyři roky u martinských pecí rád vzpomínal. Ačkoli měl právnické vzdělání, uznal, že pravou univerzitou mu byla ta na Poldině huti. Stal se tam obyčejným člověkem bez smokingu a bez kravaty. Životní etapu spjatou s Kladnem ukončil Hrabalovi těžký úraz hlavy, po kterém pracoval v Praze jako balič papíru. Velkou část života strávil v Libni, později v Kobylisích, odkud pravidelně zajížděl na chatu do Kerska.
Spisovatelem z povolání se stal až roku 1963. Po roce 1970 nesměl oficiálně publikovat, a tak psal do samizdatových exilových periodik. Později mohl publikovat pod dohledem cenzury. Stal se nejpřekládanějším českým autorem své doby a mnohé z jeho děl se staly filmovými předlohami. Asi nejvýznamnějším snímkem spjatým s Kladnem jsou Skřivánci na niti v hlavních rolích například s Rudolfem Hrušínským či Václavem Neckářem. Hrabal přenesl Kladno i do poezie v eposu Krásná Poldi.
Známý je ale především pro své další tituly, mezi něž patří například Ostře sledované vlaky, Příliš hlučná samota, Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále. Čtenáře si získal svým osobitým stylem vypravování, který se nápadně podobal hospodskému klábosení u piva.
Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice na Bulovce, kde se léčil. Pohřben byl v Hradištku na Nymbursku. Jeho jméno dnes v Kladně nese jedna z rozdělovských ulic.