Světlana Glaserová byla krátce zaměstnána v České televizi jako animátorka. Po roce 1989 spolupracovala se svým mužem na společných projektech a napsala několik scénářů ke krátkým animovaným filmům, které společně s manželem realizovala za podpory Fondu pro českou kinematografii MKČR. Jako scenáristka se v roce 2000 umístila se svým scénářem pro celovečerní film Náhoda mezi šesti finalisty v soutěži vyhlášené Sundance Institutem Nadace Roberta Redforda. Psaní se věnuje pouze příležitostně. Od roku 2009 se intenzivně věnuje potírání nekalých obchodních praktik různých nepoctivých obchodních subjektů a pomoci občanům, kteří se stali jejich oběťmi. Tomuto tématu se věnuje i ve své první knize Kdopak by se šmejdů bál?.