Alexandre Dumas st. (1802-1870) stále patří mezi nejčtenější francouzské autory. Napsal nespočet romantických historických románů, novinových článků a divadelních her.
Jeho děd, markýz Antoine-Alexandre Davy de la Pailleterie sloužil ve francouzské armádě na Haiti, kde se oženil s otrokyní černé pleti, Marie-Césette Dumas. Jeho otec se též věnoval vojenské kariéře, v revoluční armádě pod matčiným jménem (Thomas-Alexandre Dumas) se proslavil svými schopnostmi a odvahou a v 31 letech se stal generálem. Během revoluce přišla rodina o veškerý majetek, a tak když v roce 1806 generál Dumas umírá, zanechává čtyřletého syna s matkou v obtížném postavení. Po restauraci odchází dvacetiletý Dumas do Paříže, kde má zchudlá rodina stále ještě reputaci a známosti mezi aristokracií, a získá zaměstnání v úřadě královského paláce.
Začíná přispívat do novin a v roce 1829 píše svou první divadelní hru Jindřich III. a jeho dvůr. Po dalších hrách následují romány, ty nejslavnější.
Tři mušketýry a
Hraběte Monte Crista vydává v letech 1844 a 1846. Po zániku francouzského království v roce 1851 utíká Dumas do Bruselu, částečně také před věřiteli, protože je schopen rozházet všechny své obrovské příjmy. Stráví dva roky v Rusku a nakonec se účastní snah o sjednocení Itálie. Do Paříže se vrací v roce 1864. V roce 1870 umírá v chudobě po nesmírně plodném životě, ovlivněném jak napůl aristokratickým a napůl otrockým původem, tak vyprávěním své záhy ovdovělé matky o nedoceněných hrdinstvích generála Dumase a křivdách způsobených jeho rodině.