Dalibor Vácha (*1980) vystudoval dějepis a anglický jazyk v Českých Budějovicích. Sice nejdříve psal sci-fi a fantasy do šuplíku, ale posléze odešel k odborným textům o československých legiích. Výsledkem byla trojice monografií v Epoše:
Bratrstvo (2015),
Ostrovy v bouři (2016) a
Srdce tak bohaté na život (2017) spojené právě problematikou prvního československého odboje. V roce 2014 vydal román
Červenobílá, jak jinak než o legiích, za který obdržel Literární cenu Knižního klubu, na to navázal dalším legionářským románem
Cestou (2016) a dvojicí druhoválečných:
Hranice (2015) a
Hoří už Praha? (2017).
Nepřestával se ale zabývat literární fantastikou, a to nejen jako čtenář Franka Herberta, Stephena Kinga, P. K. Dicka, Terryho Pratchetta a dalších (nemluvě o tisíci komiksů). Vrátil se i ke psaní fantastiky, největším jeho úspěchem je vítězství v Daidalovi 2014 s titulní povídkou tohoto souboru. Mezi nejlepšími se jeho příběhy umístily i v letech 2015-2017. Často a s radostí ve svých textech pracuje s odkazy na historii. Splnil si sen vydáním tak trochu experimentálního postapo románu
Nikam (2016) a v současné době pracuje na celé řadě projektů, vědeckých (pořád ty legie!), mainstreamových (válečný román) a fantastických (o těch nerad mluví, dokud nejsou z větší části hotové). Nápadů by bylo sakra dost, času někdy málo.