Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik. Jeho otec Sergej Lvovič byl vysokým aristokratem a matka Naděžda Osipovna byla vnučkou Abrama Petroviče Hannibala, černošského vojáka ve službách Petra Velikého.
Malý Alexandr Sergejevič byl vychováván s důrazem na francouzštinu, kterou záhy ovládl. Četl díla klasiků, obdivoval osvícenství a postupně se propracoval k ateistickým postojům. Studoval lyceum v Carském Selu. Později začal být aktivní literárně i společensky. Stýkal se s mnoha lidmi a pro určité známosti padl do hledáčku policie. Byl poslán do vyhnanství, ve kterém prožil několik let. V roce 1825, po potlačení povstání děkabristů, sice již nebyl ve vyhnanství, ale obával se zakročení proti své osobě, to se však nekonalo.
Přátelil se s polským spisovatelem Adamem Mickiewiczem, kterého poznal v Moskvě. Založil časopis
Moskovskij Věstnik. Znovu se dostal do policejního hledáčku a byl kontrolován. V roce 1831 se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovou. Přestěhoval se do Petrohradu a byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí. Jeho finanční situace nebyla nejlepší. 8. února 1837 vyzval na souboj francouzského diplomata Georgese D'Anthése, který byl pravděpodobně milencem jeho ženy. S prostřeleným žaludkem žil ještě dva dny, načež 10. února 1837 ve věku 37 let zemřel.
K jeho nejznámějším dílům patří poem
Ruslan a Ludmila, historické drama
Boris Godunov, či veršovaný román
Evžen Oněgin. Jeho méně známým dílem je
Mozart a Salieri, které posloužilo ruskému skladateli Nikolaji Andrejeviči Rimskému-Korsakovi k napsání stejnojmenné opery.