Až do chvíle, kdy
John Reed (*1887), syn majetné oregonské buržoazní rodiny a absolvent Harvardu, začal v šestadvaceti letech publikovat v militantním socialistickém časopise The Masses, nic nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane notorický radikál.
Reedův politický přerod podnítily jeho zážitky ze stávky textilních dělníků roku 1913 v Patersonu v New Jersey. Pobouřily ho nízké platy dělníků, mizerné pracovní podmínky, dlouhá pracovní doba a brutální zacházení ze strany policie, a tak se zúčastnil protestní demonstrace a dostal se i do vězení.
Jako začínající, avšak skvělý a odvážný reportér byl vyslán do Mexika, když tam v r. 1914 vypukla revoluce. Čtyři měsíce žil i bojoval po boku partyzánských rolníků generála Pancho Villy. Po návratu do Ameriky brojil proti americké intervenci a kritizoval novináře, kteří Villu líčili jako zločince. Jeho zkušenosti z Mexika byly v ostrém rozporu s tím, co psali jiní v bezpečí manhattanských salonů.
Prakticky každé jeho publicistické nasazení nyní končilo zatčením. Unavený konflikty s americkými úřady se rozhodl odjet na starý kontinent za novými impulzy. Začátek ruské revoluce ho zastihl v Petrohradě, kde okamžitě vycítil příležitost. Jeho talent rozpalovala vyhlídka na světovou socialistickou katarzi: ruskou revoluci považoval za největší událost svého života.
Šel neochvějně za svým snem, bez ohledu na vlastní síly a zdraví. Po návratu do Ameriky znovu zabředl do vysilujících politicky motivovaných trestních stíhání. Trpěl nespavostí a depresí. Pak se podruhé vydal do Ruska, vyčerpaný a podvyživený.
Nedožil se dob, kdy se vítězství bolševiků proměnilo v ostudnou porážku, nezažil hrůzy stalinismu. Rozpor mezi čistým plamenem revoluce a následným bojem o osobní moc však ve své knize bezděčně zachytil – o Stalinovi se zmiňuje jen jednou, krátce. Není divu, že kniha byla Stalinovým režimem zakázána. John Reed zemřel mladý v Moskvě 17. října 1920 na tyfus. Pohřben je u Kremelské zdi.