Ukázka z knihy Nechte svět za sebou

Příběh dvou rodin, které jsou si vzájemně cizí, ale jsou nuceny společně strávit dlouhý víkend. Přečtěte si krátkou ukázku.

Amanda s Clayem a jejich dvěma dětmi vyráží na dovolenou, aby si odpočinuli od ruchu New Yorku. Jendoho večera se však objeví nečekaná návštěva. Ruth a G. H. tvrdí, že jsou majitelé domku. Tento starší pár panikaří, protože město údajně zničehonic zachvátil výpadek proudu, a tak sem přišli hledat útočiště. Bez televize, internetu a telefonní služby je těžké si jejich slova ověřit.

Měli by jim Amanda s Clayem věřit? Co přesně se děje? Je tohle prázdninové ubytování, nacházející se daleko od civilizace, skutečně nejbezpečnější místo? Příběh dvou rodin, které jsou si vzájemně cizí, ale jsou nuceny společně strávit dlouhý víkend.

Přečtěte si krátkou ukázku:

"Mohla bych si film pustit u tebe na počítači?"
"Nefunguje ani internet, zlato, jinak bych tě nechala koukat na Netflix. Musím ti říct..."
"Tahle dovolená stojí za prd. " Rose se potřebovala ohradit jednoznačné nespravedlnosti.
"... včera v noci, ti lidi... Washingtonovi... majitelé tohohle domu, se tu objevili, došlo..." Jaké slovo teď vlastně hledá? "Došlo k problému. S jejich autem. A nebyli daleko odsud, tak sem přijeli, i když nám dům na týden pronajali." Aby člověk mohl být matkou, možná dokonce člověkem, musí být ochotný lhát. Člověk se zkrátka někdy lži nevyhne.
"O čem to mluvíš?" Rose to vlastně nezajímalo. Chtěla napsat Hazel a zjistit, co dělá, Hazel totiž na televizi určitě koukat může.
"Měli problém s autem a nebyli daleko odsud, tak si řekli, že sem zajedou, i když jsme tady my. Mysleli si, že zkrátka přijedou, všechno nám vysvětlí a..." Vlastně nebylo tak těžké předstírat. Děti stejně složité věci nechápaly - někdy dokonce ani ty jednoduché - a vlastně je ani nezajímaly, byly totiž báječně natcistické.
Obejvil se Clay v boxerkách a se zalepenýma očima. " Dám si trochu té kávy."
Amanda mu naplnila šálek. " Zrovna jsem tuhle Rose říkala o Washingtonových."
"Tati, nefunguje televize." Rose ho zatahala za paži. Jemu na tom bude záležet. On jí pomůže.
Horká tekutina se mu vylila na pravou nohu. "Opatrně."
"Nezapomněla jsi dát misku do dřezu?" Amanda si přečetla knihu o tom, jak mluvit s dětmi, aby poslouchaly. " Clayi, měl by ses obléct. Jsou tu ti lidi." Slyšela, jak nezdvořile to od ní je. " Washingtonovi. Jsou dole."
"Tati, můžeš to opravit?"
"Zpomal trošku." Možná jim čas strávený u obrazovek přidělovali příliš velkoryse, balili ho jako návykovou látku, kterou skutečně je. Clay jejímu žadonění nikdy nedokázal odolat. Jako batole tatínka Přivolávala speciálním způsobem. Holčičky tatínky prostě potřebují. Odložil kávu a začal si hrát s ovladačem. Zrnění, poetické ozaněčení toho, co jste viděli na televizní obrazovce, když vypadl signál. "Ano, nevypadá to, že by fungovala."
" Nemůžeš to... restartovat nebo tak nějak? Nebo třeba vylézt na střechu?"
"Nikdo nepoleze na střechu," prohlásila Amanda.
"Nepolezu na střechu." Clay se poškrábal na břiše porostlém chlupy a odulém z půlnočních těstovin. " Navíc si nejsem jistý, že ten problém je tady, na střeše - spíše bude někde jinde." Jeho ruka opsala jejich okolí. Kdo vlastně nese odpovědnost za celý svět? A existuje svět vůbec ještě? "Co kdyby sis šla sednout ven? Přijdu tam za tebou - jen s maminkou musíme něco probrat."
Rose by se sice radší dívala na televizi, ale zárověň potřebovala nějaký úkol. Proto pozornost svého otce ochotně přijala. "Přijdeš za mnou."

Nechtě svět za sebou