Poutavý a fascinující historický román: Kateřina Parrová - Šestá manželka

Poutavý a fascinující historický román o anglické královně Kateřině Parrové, tajné protestantce, jejíž život se odehrává na pozadí dvorských intrik a náboženských svárů, jimž ji vystavovala bouřlivá doba probíhající reformace.

Kateřina Parrová: Šestá manželka od renomované anglické autorky a historičky Alison Weirové uzavírá šestidílnou sérii o manželkách Jindřicha VIII. Tento román přináší poutavý příběh o šesté a poslední manželce Jindřicha VIII., vzdělané, kultivované a dvakrát ovdovělé Kateřině Parrové. Když jí král po smrti jejího druhého manžela nabídne manželství, Kateřina, ačkoliv miluje jiného muže, se obává odmítnout. Krále totiž nelze jen tak zavrhnout, a navíc se v ní probouzí touha hájit reformovanou víru proti intrikám katolických dvořanů. Přestože její život s Jindřichem není bez rizik, díky své inteligenci a diplomatickým schopnostem dokáže ustát nebezpečné situace a přežít svého královského manžela ve zdraví. Weirová tak čtenářům nabízí hluboký pohled do života jedné z nejzajímavějších královen anglické historie.

Přečtěte si krátkou ukázku:

"Ann mě opustila," oznámil William, jen co jednoho vlahého červnového večera vešel do síně domu na Charterhouse Square. Očividně zuřil.

"Cože?" zvolala Kateřina. "Posaď se a pověz nám, co se stalo."

"Jak tě mohla opustit?" zeptal se nevěřícně John. V jeho světě manželky takové věci nedělaly.

"Utekla s milencem - nějakým zatraceným mnichem jménem John Lyngfield, který byl převorem v Tanbridge, než byl ten klášter zrušen."

Kateřina pohlédla na Johna a zavrtěla hlavou. Chovajíli - se takto muži, kteří složili posvátné řadové sliby, není divu, že král kláštery zrušil.

Will se ztěžka posadil ke krbu, stále ještě zahalen v plášti. "Svým způsobem je to pro mě úleva. Nikdy mi nebyla doopravdy manželkou. Ale mám vztek, protože mě uvrhla do hanby. Netuším, jak dlouho to trvalo."

Kateřina by se vsadila, že to trvalo nejmíň od jara, kdy před ní Ann schovala ten rozepsaný list. "Hanba padá jen a jen na ni." řekla.

"Mají na živobytí čtrnáct liber ročně," ušklíbl se Will. "Uvidíme, jak dlouho jim za ty peníze ten sladký sen lásky vydrží."

"Tys o tom nevěděl?" zeptala se Kateřina.

"Při zpětném pohledu tu jisté náznaky byly," připustil Will, "ale nezajímalo mě to do té míry, abych si k tomu dělal starosti. Sama mi to drze oznámila. Musím říct, že jsem rád, že jsem se jí zbavil! Teď si můžu užívat života, aníž bych měl na krku mlýnský kámen."

"Amen," pronesla Kateřina. "Nikdy jsem ji neměla ráda."

"Budeš požadovat anulování toho manželství?" zeptal se John, vstal a poslal pro víno.

"Ještě chvíli počkám. S novým sňatkem nějak nespěchám," odpověděl Will. "Rád bych sice měl jednoho dne dědice, ale teď na to nedokážu myslet."

Brzy už popíjel dobré rýnské a willovi se zlepšila nálada.

"Přeju tomu darebákovi, ať si s ní užívá," mávl nad věcí rukou. "Když je jí tak milý..."

Když čtvrnáct dí nato navšítila u dvora Herbertovy, Anne jí prozradila, že se Will dvoří Dorothy Brayové, jedné z dvorních dam mladé královny Kateřiny.

"Bratříček se nezdá," poznamenala Kateřina. "O tom mi nikdy neřekl."

"Vyvolává to skandál," pronesla Anne nesouhlasně, zatímco spěchaly zahradami, neboť Anne se s Kateřinou zapovídala, když už dávno měla být na střelnici s královnou. " A oběma je zřejmě úplně jedno, co si o tom lidé myslí. Támhleto je ona." A ukázala na tmavovlasou dámu krásných, jemně tvarovaných rysů, stojící na okraji skupinky mladých žen obklopujících drobnou královničku s kaštanově hnědými vlasy, jěž zrovna něco živě vykládala vévodkyně ze Suffolku. Na Dorothy bylo něco smyslného, co muselo muže silně přitahovat. Totéž se dalo říct i o královně.

" Vaše veličenstvo, odpusťte mi, prosím že jsem se opozdila," prudce oddechovala Anne, udělala hluboké purkle a stáhla Kateřinu s sebou. "Přišla za mnou tady moje sestra, lady Latimerová, a to mě zdrželo."

Královna se na ni sladce usmála. Byla opravdu neobyčejně půvabná a vypadala velice mladě. Kateřina ji v duchu politovala: být provdaná za obézního, stárnoucího krále pro ni nemohlo být snadné.

"To nevadí drahá Anne, " řekla mladičká Kateřina. "Lady Latimerová, těší mě, že vás poznávám," A natáhla ruku k polibku. "Teď si musíte zastřílet s námi."

"Ach Vaše Veličenstvo, z luku moc střílet neumím," protestovala Kateřina.

"Ani já!" zasláma se královna a podala jí luk a pár šípů.

Katřina nervozně založila šíp do luku - všechny dámy se dívaly -, postavila se čelem k terčům a zamířila. Fíííí! Šíp proletěl vzduchem a zabodl se přímo do středu. Nemohla uvěřit vlastním očím. Všichni jí tleskali. 

"Vy že neumíte střílet z luku?" smála se zvonivě královna. "Málem jste mě oklamala."

"Nikdy dřív se mi nic takového nepovedlo," bránila se Kateřina.

"Bravo, lady Latimerová!" ozval se známý hlas za jejími zády. Rychle pochopila, proč se královna i ostatní dámy hluboce klaní. Otočila se a spěšně následovala jejich příkladu. Král a jeho páni uznale hleděli na terč. "Jste skrytý talent, má paní," usmíval se na ni Jindřich. "Ne snad, má lásko?" Vzal královninu ruku do dlaní a vroucně ji políbil. Ona si stoupla na špičky a políbila ho na tvář.

Historický román