Moje nejoblíbenější jednorázovka

Žhavé online randění, fake profily, úlety, přešlapy a zamotaná lovestory od autorek bestsellerových sérií Božský a Vášnivý. Přečtěte si krátkou ukázku.

Moje nejoblíbenější jednorázovka od Christiny Laurenové romantická komedie, která vás bude bavit od začátku do konce. Hlavní hrdinka, Millie Morrisová, je profesorka na Kalifornské univerzitě, expertka na sériové vražedkyně a mistryně v odpalování vtípků. Přesto je stále single. Když se její přátelé rozhodnou najít si doprovod přes seznamku na univerzitní večírek, Millie se nechá zlákat a vytvoří si profil. S pomocí fiktivní identity Catherine se vrhá do online randění, ale jakmile se znovu setká s Reidem, jedním z jejích přátel, zjistí, že tohle všechno je složitější, než si myslela. Moje nejoblíbenější jednorázovka je příběh o přátelství, zranitelnosti a hledání lásky v moderním světě, kde není všechno tak jednoduché, jak se zdá.

Žhavé online randění, falešné profily, nečekané úlety, trapné přešlapy a zamotaná lovestory – to vše v novém románu od autorek bestsellerových sérií Božský a Vášnivý. Christina Laurenová opět ukazuje, jak komplikované, a přitom zábavné, může být hledání lásky v dnešním digitálním světě, kde se na seznamkách potkávají nejen lidé, ale i spousta překvapení.

Přečtěte si krátkou ukázku:

Ried

Ještě nikdy jsem se nedal dohromady s kamarádkou... děje se to právě teď?

Tedy aspoň mi připadá, že by to tak mohlo být. Melinda je svá, ale tak nějak... víc. Mnohem častěji, než jsem zvyklý, mi věnuje nesmělý úsměv a oči jí těkají, pak propletla své prsty s mými, když jsem ji v autě chytil za ruku...

Je to jako otevřít okenici a nechat dovnitř naplno foukat vítr. Pokud Melinda flirtuje, co potom? Měl bych taky flirtovat? Hodně mi to připomíná film Obvyklí podezřelí - neměl jsem tušení, že Melinda je taková.

Opravdu to provádíme?

Nestydatě si prohlížím její pozadí, když se sehne, aby nám z ledničky vytáhla dvě lahve perlivé vody. Způsob, jakým ji zkoumám, mi přijde až přísně objektivní.

Objektivně však musím říct, že má úžasný zadek. Jenže je to Melindin zadek. Zpočátku jsem ji - velmi krátce - znal jako Dustinovu Melindu. Později - a mnohem více - proslula jako Melinda z naší chlapské party, naše Melinda. Teď působí jako přiopilá flirtující Melinda.

Její zadek jsem si zamozřejmě prohlížel už dříve. Upřímně, prohlížel jsem si ji celou, ale dělal jsem to tím obecným způsobem, jakým si chlapi prohlížejí ženské - téměř aniž bychom si uvědomovali, že to děláme. Také nenuceně a zcela ve zvyku blízkosti: když jsem jí přidržel kabát, když jsem jí držel pivo, aby si mohla vysvléct svetr, když jsem si ji prohlížel před zkušební kabinkou, protože chtěla vědět, jestli si má koupit určité džínsy. Navzdory všemu, bez ohledu na to, jak je pěkná, Melinda Morrisová byla vždycky nepřístupná.

Hlavně si ale myslím, že byla nepřípustná proto, že nikdy o žádného z nás neprojevila zvláštní zájem.

Odkašle si, čímž přitáhne můj pohled zpátky ke svému obličeji. Který, jak musím uznat, je na ní asi to nejlepší: obrovské jasně zelené oči, sarkastická ústa, pár pih na nose a na tvářích. Je krásná, to bezpochyby, ale až do dnešního večera jsem nikdy nezabrousil do oblasti, kde bych si položil otázku: Je sexy?

"Prohlížel jsem si tvůj zadek."

"A?" Opře se bokem o linku a usměje se způsobem, který jsem u ní ještě nikdy neviděl. Většinou se usmívá s otevřenou pusou, nadšeně, často přechází do dušeného smíchu, jak se snaží rychle polknout hlt piva. Jindy se usmívá přihlouple, pobavena na náš účet, když se ji snažíme vyprovokovat.

Výjimečně je její úsměv vítězoslavný: to když nám dá něco pořádně vyžrat. Výjimečný je proto, že jen zřídkakdy odkrývá své karty.

Jenže tenhle úsměv mi přijde tak trochu reakce na to, že jsem jí řekl tajemství. A ona zjevně souhlasí, protože si uprostřed něho skousne dolní ret, jakoby se ho snažila potlačit.

Myslím, že chce, abych její pozadí ohodnotil, ale z mého výrazu jí je asi zjevné, že by dostala hodně vysokou známku. "Co to s tebou dneska je?"

Odhalené rameno se zvedne a klesne "Jsem líznutá."

Na to vyprsknu smíchy. "Líznutá? Divil bych se, kdyby tam Chrisovi zůstalo nějaké víno."

"Neobviňuj z toho mě," odvětí. "Ty jsi získal definitivu. A kromě toho Ed sám vypil dvě lahve a Alex mně poříd dolíval."

"Edovu krev tvoří z devadesáti procent alkohol."

"A z deseti prášek z brambůrků."

Přejde kě mně, s vodou v ruce, a její chůzi lze popsat jediným způsobem: elegantní vykračování. Je to tak dramtické, že se začnu smát. Známe se víc jak dva roky, ale takovouto rozpustilou, svůdnou stránku bych od ní nikdy nečekal. Jenže smích mě přejde, když postaví lahve na konferenční stolek vedle mě a dlaně mi položí na hrudník.

Pod kůží mi ožije dychtivé očekávání.

Moje nejoblíbenější jednorázovka