Kdo je vrah? Ukázka z knihy Vražda v Královském divadle

Lehká a zábavná vánoční detektivka z meziválečné Anglie.

Píše se prosinec roku 1935. Inscenace Vánoční koledy v podání režiséra Chestera Harrisona má za sebou problematické turné po regionálních divadlech. Když soubor dorazí do Královského divadla v Londýně, mezi herci to velmi vře. Při zkoušce divadelního představení dojde k úmrtí jednoho z herců přímo na hledišti a další má následovat. Ještě že je na místě také mladá ambiciózní novinářka Daphne Kingová, která je rozhodnutá konečně prorazit a odhalit pravdu.

Přečtěte si krátkou ukázku:

"Á, tady jste všichni," ozval se ode dveří Marklowův hlas.

"Dobrá, takže jak se zatím zdá, tomu starému chlapíkovi vypovědělo srdce. Nemá na sobě ani škrábnutí, vypadá tak klidně, jak bych chtěl vypadat sám, až se půjdu setkat se svým stvořitelem. Chlapci v márnici se na to podívají víc zblízka, teď vám jen musím položit pár otázek."
"Inspektore, jestli mohu být tak smělá a -" promluvila Daphne, ale Marklow po ní vrhl netypicky ostrý pohled.

"Buďte si tak smělá, jak chcete, Kingová, ale až po mém odchodu, prosím. Už je půl čtvrté, za půl hodiny mi končí směna."

Následovala mezihra, během níž Marklow postupně obešel přítomné a každému z nich položil tři otázky. Kdy ste naposledy viděl(a) zesnulého? Kde jste byl(a) dnes odpoledne a večer? Jaký byl váš vztah k zesnulému? Zdálo se, že jejich nezajímavé odpovědi inspektora nudí, neboť se ani nesnažil potlačit zívání. Ukázalo se, že všichni Roberta to odpoeldne viděli, a nikdo z nich nedokázal uvést nic podstatného.

"No, tak to bychom měli. Jsem k smrti znuděný a k tomu ještě úplně vyřízený," prohlásil inspektor Marklow. "Lidi, všichni jste byli oprvadu nápomocní, pokud jde o fakta, ale neřekli jste mi vůbec nic zajímavého, to se na mě nezlobte. Lotte, kdy přijedou chapci z márnice? Mohl byste tu zůstat než dorazí? Musím sebou hodit. Nessa vyrazí na válečnou stezku, na zatraceně válečnou stezku."

"To... je všechno?" zeptal se Cecil Milford a zatahal se za pramen svých zlatých vlasů.

Marklow si už zapínal kabát. Přikývl a tlachal cosi o tom, že se musí dostat do obchodu dřív, než zavřou - Nessa potřebuje na večer ještě jednu láhev sherry -, a Daphne už nedokázala dál držet jazyk za zuby.

"Ne, to sakra není všechno!" vyštěkla, až všichni rázem ztuhli. "On nenatáhl bačkory, Marklowe. Natáhl mu je někdo jiný. Někdo ho otrávil!"

Daphne si posunula brýle, odkašlala si a dala si pořádný lok červeného vína, které jí naservíroval Alfred. V příštích letech, navzdory desítkám článků na titulní straně nesoucím její jméno, po nesčetných vyřešených případech a odhalených pravdách, zůstane tento okamžik jedním z těch, na něchž bude Daphne nejvíce hrdá. Okamžik, kdy konečně nechala tu nesmělou čekanku za sebou.

Uplynula chvíle ticha. Místností létaly sem a tam zmatené pohledy. Daphne si prohlížela skupinku lidí před sebou. Irene Juniperová začala tahat za uvolněnou nitku ve své černé kalhotové sukni, oči upřené na podlahu. Donald Hartforth pobaveně zvedl obočí. Alfred Burford se zamyšleně kousal do rtu, zatímco Cecil Milfrod, krásný Cecil Milford zůstal stejně nevzrušen. Naopak Chester se opět tvářil šokovaně, jakoby ho postihla druhá tragédie.

"Páni. Vypusťte krakena, že?" zakřenil se Donald a zapálil si další cigaretu.

"Proč jste to sakra neřekla dřív, Kingová?" povzdechl si Marklow.

"Protože mě nikdo nepustil ke slovu," zamumlala Daphne, uhladila si blůzku a snažila se zbavit pocitu, že nejspíš připomíná trucovité dítě.

Pak jim vysvětlila, co přesně našla v Robertově šatně (při odhalení, že tam - řečeno bez obalu - čmuchala, se zvedlo nejdeno obočí), a jak věděla, že ty houby jsou jedovaté. Marklow si neochotně rozepnul kabát a připustil, že to dává událostem dosti nový ráz.

"Vy si myslíte, že Robert byl... zavražděn?" Chester se v křesle znovu celý sesunul. "Zavražděn? Robert?"