00 Kč

V košíku zatím nic není

Procházet doporučené produkty

Způsoby doručení

  • Zásilkovna Zásilkovna - Výdejní místa 69 Kč
  • GLS GLS - Výdejní místa 69 Kč
  • Česká pošta Česká pošta - Balíkovna79 Kč
  • Zásilkovna Zásilkovna - Doručení domů 99 Kč
  • GLS GLS - Na adresu 99 Kč
  • Česká pošta Česká pošta - Balík do ruky 99 Kč
  • Knižní tipy

Adresa naděje: Román o síle přírody, odvaze a uzdravování

Román o smutku a odvaze nás Melissa Da Costa nutí doširoka otevřít oči i srdce.
Když se ocitneme na dně, může být cesta vzhůru tou nejtěžší výzvou. Amanda, hlavní hrdinka románu Adresa naděje od Mélissy Da Costy, ví, jaké to je. Utekla z města, aby našla útočiště v osamělém domě v Auvergni, kde chtěla zůstat sama se svým zármutkem. Na místo úlevy jí ale obklopila tíživá prázdnota, která ji donutila stáhnout se do stínů svého nového domova.

Jednoho dne se však Amandin život začne pozvolna měnit. V jejích rukou se objeví zápisky paní Huguesové, bývalé majitelky domu, které odhalují příběhy o zahradě, kdysi plné života. Amanda, zprvu ztracená a bez energie, se hodlá vzít do rukou rýč a pustit se do obnovy zarostlé zahrady

Jak se mění roční období, mění se i Amanda. Ve vší té hlíně, semínkách a květinách, nalézá novou sílu a odvahu. Její dny naplňují jedinečné momenty a setkání, které ji pomalu přivádějí zpět k životu. Každé ráno se pro ni stává příslibem nového začátku - ať už ji čeká slunce nebo déšť.

Adresa naděje je knihou, která pohladí na duši, nabídne útěchu a ukáže, že i když nás trápí minulost, budoucnost může přinést něco krásného. Připomene nám, že každé ráno je novým začátkem.

Přečtěte si krátkou ukázku:

Přesně si vzpomínám, jakým způsobem mi Benjamin oznámil, že by se chtěl stát otcem. Bylo pondělí večer a byli jsme v našem bytě na přeměstí Lyonu. Chystali jsme se večeřet. Pamatuju si, že Benjamin chtěl udělat domácí pizzu. S rajčatovou omáčkou, chorizem, kozím sýrem a dvojitou dávkou strouhaného gruyéru.

"Co to hledáš, Panenko?"

Právě jsem se přehrabovala ve skříňce v kuchyni, v té, kam jsme dávali léky,náplasti, dezinfekce a také - moc logické to nebylo - obálky a známky. Převrátila jsem celý obsah, ale za žádnou cenu jsem nemohla najít to, co jsem hledala.

"Krabičku s antikoncepcí. Neviděl jsi ji?"

Žádná odpověď. Znovu jsem se pustila do hrabání, ještě usilovněji. že bych ji nechala v kabelce? Nemožné, krabička byla vždycky v téhle skříňce."

"Bene?" zkoušela jsem to znovu.

"Ano?"

Vystrčil hlavu mezi zárubně dveří do kuchyně a vypadal zvláštně vesele. Vůbec nic jsem samozřejmě nechápala.

"Neviděl jsi moji antikoncepci?"

"A jo... viděl... Na nočním stolku myslím."

"Na nočním stolku?"

"Ano. Přesně tam."

"Ale já ji nikdy nenechávám na nočním stolku."

Pokrčil rameny. A stále měl ten podezřelý úsměv, ale nenapadlo mě na to nějak reagovat. Šla jsem tedy hledat svoje platíčka do ložnice. Přesně jak Ben říkal, krabička ležela na nočním stolku, bylo to nepochopitelné. Ještě nepochopitelnější však bylo, že byla úplně prázdná. Nebylo v ní vůbec nic. Ani platíčko. Ani příbalový letáček.

"Bene?" 

Odpověděl mi z obývacího pokoje, zavolal:

"Ano?"

"Uvnitř nic není... Ty víš, co se stalo?"

Několik vteřin jsem čekala na odpověď, už jsem se chystala zavolat znovu, když se zeptal:

"Uvnitř nic není?"

"Ne."

"Vůbec nic? Jsi si jistá?"

Podívala jsem se tedy znovu do krabičky. A uviděla jsem to, co mému pohledu napoprvé uniklo: uvnitř se tiskl ke stěně kousek papíru o velikosti krabičky. Vytáhla jsem ho, ještě zmatenější než před chvílí, a potřebovala jsem několik vteřin, abych pochopila, co to mám před očima: byla na něm vyšitá postavička z animovaného filmu. Malá příšerka s dlouhými bílými chlupy, ptačím zobáčkem a obrovskýma vykulenýma očima, které připomínaly Shrekova kocoura.

"Co to, Bene, je?"
Zpět nahoru